Historie

HISTORIE " FAKE WAYS "

Jsou tomu už přesně 3 roky co jsem začínal objevovat taje hudby ,její nevyslovitelné magické kouzlo a nedosažitelnou archetypální universálnost.Tenkrát jsem si poprvé s šokem uvědomil její magnetickou sílu, která mě pohltila tak, že nebylo možné odolat a nepokusit se tak, jako už tisíce a miliony přede mnou upít doušek z té doufám bezedné study a nepokusit se vyslovit jejím líbezným jazykem. Jazykem hudby, jazykem, který chápou všichni bez ohledu na to, jakého vzdělání dosáhly, bez ohledu na to, aby potřebovaly jakékoli teoretické znalosti. To je ten důvod proč je hudba tak obdivována a ještě víc ti, kdo ji opravdu pochopili a dokázaly zkrotit.

V roce 2005 jsem se dychtivě a v šíleném opojení začal učit a chápat hudbu u jednoho z nejlepších kytaristů, které sem zatím měl tu čest poznat. Jiřím Rollem. Kytaristickým virtuosem s feelingem, který vás posadí na prdel takovým způsobem, že se nezmůžete na nic jinýho , než jenom zírat s otevřenou hubou. Zmiňuju ho záměrně proto, že právě u něj, ač ne přímo se začala psát historie Fake Ways. Můj zpěv tenkrát nebyl zrovna poslouchatelný, ale bylo tu nadšení skoro až patologické. Chtěl jsem stůj co stůj poznat lidi podobný mě . Kámarády do deště nebo jak se tomu nadává . No a jirkovi tenkrát na koncertech občas vypomáhal jeden týpek s klávesama. Beny(zvláštní, že jeho celý jméno doteď neznám:-). Jestli si dobře pamatuju má rád Pink Floyd a Hudbu Praha ?. Snad mě za to neseřve .Setkání s nim byl další ze zlomových okamžiků nejen pro mě, ale znovu pro všechny z Fake Ways. Na jednom koncertě v Říčanech přišla ta osudová chvíle(ne jako v romantickejch filmech, to zas ne). Kecačky, celkem silná podnapilost a pic najednou jsem na cestě na jam s ním a ještě jednim týpkem, kterýho jsem neznal .

Jirka Rollo

Beny

Bylo to moje první hraní s cizíma lidma a já si vezl svůj fungl novej mikráč jak nějakej pyšnej demižón s výrazem neohroženýho válečníka co ještě nic nedokázal . Jenže čim blíž jsem byl, tím víc jsem si uvědomoval v jaký sem prdeli. Válečnicky neohroženej ksicht vystřídala panika a dezertační myšlenky zbabělce. A tak nezbylo než se uchýlyt k nekalým praktikám karetního hráče. Za 50 korun jsem si vykouzlil Levné víno neznámé značky snažící se navodit seriozní dojem a během přísštích 10 minut jsem byl zpátky v bitvě. Cililink Cililink a jsem na místě určení . Zdravím Benyho a týpka s hřívou šílenou jako ta R. Planta. Zdeněk Rytíř jeho jméno jest. Řeknu Vám, kytara k němu pasovala jako prdel na hrnec nebo jako že voda je modrá a jinak by to nebyla voda, ale nějakej kosmickej hnus. Řikal jsem si:"ten je jasnej". Hudba si ho vybrala a do rukou mu dala kytaru, nástroj bohů, protože věděla, že on si s ní už poradí a nějak ji zkrotí.. A taky, že jo. Rozlila se slivovice a bitva začala . Samozřejmě nikdo nikdy neví co ho čeká, ale u nás tří to bylo jasný běhěm pár minut. Obyčejnej zkušební jamíček se zvrhnul v dokonale šílenou orgii . Totálně zničený jsme dohráli a od tý doby pravidelně jamovaly o benyho doma. Jenže po nějakým čase se čim dál víc drala na povrch skutečnost, že bez nějakýho pomatenýho pošuka s domorodym feelingem co by hrál na bicí a udával rytmus to nebude ono. Nikoho takovýho jsme ale neznali, jenom plno napomádovanejch Travoltů co si na ně hrajou. Anděl strážný Fake Ways tomu ale chtěl, aby naše hledání přeci jen skončilo zdarem.

Zdeněk Rytíř

Přes Jistou Jitku jsme se v létě 2005 dostali konečně něčemu na stopu. Nevěděli jsme jestli velkému či malému. V parném letním odpoledni, spalujícím smysly až na hranici duševní retardace jsme se plánovitě šli zchladit do hospody U Rysů. Dohoda zněla jasně . U piva a u cigár bubeník přišel to povím Vám. Netrvalo dlouho a už jsme byli všici tak nabuzení(možná i kvuli tomu zasranýmu vedru) , že jsme se nemohli dočkat na jam s tímhle Zdeňkem Dítětem. Callnu našemu kmotrovi Jirkovi Rollovi jestli si nemužem u něho zahrát. A můžem. můžem můžem můžem . VRRRR a jsme tam . Jestliže první zkouška s Benym A zdeňkem kytaristou byla dokonale šílená orgie a my si mysleli, že dokonalejší to bejt už ani nemůže, tak s tímhle bycákem to bylo asi jako když jedete autem 200 km/h, ksichty máte úplně zdeformovaný tou vražednou rychlostí, nic víc už ani nečekáte a najednou se odloupnete od vozovky a vznesete se jak nebeská kometa vstříc slunci, nebo jako když ošukáte neskonalou krásu a záhy se před váma vyloupne Gwen Stefanni a vy si řeknete:"Fííííha".. Prostě proklatě drsná párty. Tak přesně v tomhle bodě vznikl naš nekonformní hudební spolek Fake Ways.

Zdeněk Dítě

Bohužel Novej problém naše rozpálený touhy dost záhy zchladil. Byli jsme sice komplet, ale neměli jsme jaksi kde hrát. S bycíma na krku se Vám možnosti kde hrát dost zuží. Takže následovalo hluchý období, kdy bylo potřeba sehnat nějaký "pískoviště" na hraní. To jsme našli někdy na podzim roku 2005 ve Vršovickejch garážích. Nebylo to zrovna naše, ale měli jsme kde hrát. hledání ideálního stavu je ale proces náročný a je potřeba překonávat stále nové a nové překážky, že nakonec málokdo tohohle stavu dosáhne a radši se na to vyprdne. protože nikdy nemáte záruku, že po jednom vyřešenym problému se jich na vás nevyvalí dalších 10. A že tech problému bylo v budoucnu hojně. Tedy tenkrát někdy v listopadu jsme zdánlivě dosáhli všech těch met potřebných k fungování kapely. Netrvalo, ale dlouho a v prosinci roku 2OO5 pro nás začalo období temna, protože právě od té doby jsme se z né zcela vyjasněných důvodů přestali pravidelně stýkat a spíš než opravdová snaha dovést naše rozpracované songy do konce, počali jsme se zabývati záležitostmi světskými(škola) a naše hraní šlo "ke kopru". Toto hluché období temna trvalo neuvěřitelný rok. Až v říjnu roku 2006 nad námi znovu začala převládat potřeba hudebního ukojení před stereotypy všedního života. Toto období dalo by se nazývati jedním z ´nejplodnějších v naší kronice. Právě v období od října 2006 do března 2007 vznikl materiál, který je neopomenutelný a dal vzniknout nesmrtelným písničkám jako Vrazi sladkých snů. reasory a france in hury. Bylo to období nespoutaného hulení a nenapravitelných záchvatů smíchu. období pudingů, piv, cigaret, trávy a slaných tyčinek. Období kdy jsme zkoušeli v garáži číslo 78 a tak jako se avantgardní hnutí ve 20. letech nazývalo skupinou 42, my jsme se klidně tak mohli nazývati skupinou 78.

GARAGE 78

Avšak v březnu 2007 jsme byli donuceni neslavně opustit tuto legendární garáž a jít o dům dál. Azylovým domem pro naše hudební realizaci se stala hospoda U rysů ,jejíž spoluvedoucí David dál nevim nám poskytl milosrdnou náruč., S pokorou sobě vlastní přijímáme tento prostor, sice zvlhlý a plesnivý, ale počínáme konečně s opravdovou pílí pracovat na našich písníčkách. Je však pravdou, že i tak stále toužíme po vlastním "písečku na hraní" k realizaci našich neotřelých individuí a proto se v létě léta páně 2007 stěhujeme kdo by to řekl zpátky do Vršovických garáží a to jen o 2 čísla dál než kde jsme půl roku předtím vypotily litry a litry potu. Do garáže číslo 80 . Do garáže sodomy a gomory. S dětinskou vervou se vrháme do jejího zařizování a všichni se divíme co všechno dokážou městen rozmazlený usmrkánkové skoro neznalý vrtačky a kladiva zplodit za nádheru. V říjnu 2007 zatloukáme poslední hřebík na pesrobarevný smrdutý koberec. Práce je dokonána. Teď už nás čeká jen sláva, hraní, děvky a tuny hulení říkáme si.

U Rysů

GARAGE 80 " Sweet Home " :(

Jenže Ouha..Ani jsme se nestačli v nové garáži ohřát a v únoru roku 2008 zjišťujem, že náš už 2. domov byl znásilněn a vykraden. Určitě pěkně debilními čůraky.Co se ale dalo dělat. Touha pokračovat byla přeci jenom silnější i když nesnadná. Vyčerpaní a zadlužení kvůli novým nástrojům jsme se jak sedláci u chlumce vrátily v březnu 2008 do hospody U Rysů a teď, protože už jsem skoro u konce naší slavné kroniky, nezbývá nic jiného než pokračovat v započaté práci s vervou nám tolik vlastní, přečkávat nové obtíže a "prokousat se jadrnou a hořkou slupkou času" až k přesladké a opojivé slávě, zahrnující naše milované hulení, děvky a chlaaast.:-).Tak tedy, co dodat na konec ?. snad jen "Kurva Fake Ways".!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Armin Peritz (Fake Ways)

A jak to bylo dál? Koukám, že Armin skončil se svým popisem naší histroie v březnu 2008 a proto je rozumné a předurčené pokračovat dubnem 2008 atd. Ale ouha opravdu si nepamatuju co jsme v období od března do prosince 08 dělali. Asi sme dělali prd. Každopádně poslední kvartál roku 2008 byl pro nás zlomový a začal další období našeho nikdy nekončícího FAKE-JAMU.

Za prvé: Díky Elfymu z The Puppits dlouholetému kamóšovi jsme se dostali do strahovských zkušeben.

Za druhé: Armin dal přednost rock-popové kariéře. Začal se hudbě aktivně, pravidelně a naplno věnovat s uskupením Make no Sense.

Za třetí: Přibyli nám v kapele další 2 hráči z kosmu v podobě Benyho syntetického nářadí a Zděndy echo-parku.

Za čtvrté: Ač to zní neuvěřitelně, začali jsme se pravidelně a bez nucení stýkat minimálně jednou týdně.

Za páté: Samovolně se nám vytvořila manufaktura na vyřezávání úseků z jamování o čež se stará Zděnda & Zděnda. Beny funguje jako taxikář, kontokorent, tahá promítačku a uhlíky do šíši.

Nakonec: Hraní nás baví a konec je v nedohlednu a to nám děsně vyhovuje.

Strahov